Dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie. To jsou nejznámější poruchy učení s jakými se dnes můžeme setkat. Povětšinou jdou ruku v ruce s onemocněním ADHD a poruchami soustředění. Jejich včasné rozpoznání je velice důležité pro celou rodinu i pro školní zařízení, protože všem ušetří spoustu trápení. Když jako rodiče budete vědět, že vaše dítě prostě měkké a tvrdé i nerozpozná z důvody své poruchy, bude pro vás snadnější to chápat a když budou ve škole o této jeho poruše vědět, mohou s tím jinak pracovat.
Jak se pozná porucha učení?
Poruchy učení se ve většině případů naplno projeví až s nástupem na základní školu. Náznaky toho, že vaše dítě možná bude mít problémy s psaním či čtením se ale mohou projevovat už v mateřské školce. Dítě není schopno naučit se napsat velkými tiskacími písmeny své jméno, podepisuje se zrcadlově obráceně, tedy zprava doleva nebo píše písmena a číslice odspodu nahoru. Můžete také zaznamenat pletení si pořadí písmen ve slovech, přičemž vaše dítě bude slyšet, že řeklo všechna písmenka, ale už neslyší, že je řeklo špatně po sobě. Například: „lev“ a „vidím vla“. Písmenka sedí, ale jejich pořadí ne. Dalším ukázkovým příkladem je i opožděné nebo špatné mluvení, neschopnost převyprávět svými slovy pohádku nebo si zapamatovat básničku.
Tohle všechno jsou příznaky toho, že je potřeba s vaším dítětem hlouběji pracovat a pomoci mu jeho poruchu zvládnout. Na tyto klasické náznaky poruchy učení vás můžou jako první upozornit paní učitelky ve školce nebo se je dozvíte v logopedické ordinaci, pokud ji s vaším dítětem navštěvujete. Je důležité nebrat upozornění na jakýkoliv podobný problém na lehkou váhu, ale všímat si ho a začít ho řešit.
Konečné potvrzení diagnózy poruchy učení pak dostanete v Pedagogicko-psychologické poradně, kam byste měli s dítětem zajít nejpozději před zápisem do základní školy. Je možné, že vaše dítě nebude zralé k nástupu do školy a dostane odklad školní docházky.
Poruchy učení má až polovina dětí
Poruchy učení jsou dány genetikou a tak pokud měl jeden z rodičů problémy s učením je pravděpodobné, že dítě ji bude mít také. Pokud je dítě takto zatíženo z obou rodičovských stran, je pravděpodobnost vzniku nějaké poruchy učení téměř stoprocentní.
Na poruchy učení mají vliv také zdravotní komplikace nebo stres matky v těhotenství a v neposlední řadě také přeskočení některých vývojových fází v prvním roce života. Například přeskočení fáze lezení. Pokud se vaše děťátko ze sedu rovnou postaví a začne běhat, tato fáze mu bude chybět. V mozku dítěte se nevytvoří nebo se nedostatečně vyvinou nervové dráhy, které jsou potřeba k tomu, aby se informace správně do mozku ukládaly a pak se správně používaly. To znamená, že si dítě plete písmena, matematická znaménka a že napíše každé písmenko jinak.
Individuální spolupráce s dítětem
Dříve nebylo pohlíženo na diagnozy poruch učení jako dnes. Dítě se šmahem odsoudilo rovnou, že je hloupé nebo že škrábe jako kocour. Pomoc či úlevy ve škole nebyly žádné a děti si své poruchy odnesly až do dospělosti.
Dnes všechny školy s Pedagogicko-psychologickými poradnami aktivně spolupracují a rodičům dětí s poruchami učení vycházejí vstříc, radí a pomáhají. Poruchy učení se dají zvládnout a s individuálním přístupem k dítěti se mohou zlepšit tak, že některé i vymizí úplně.
Ze zkušenosti víme, že v prvních třídách není výjimkou, že dítě, které potřebuje větší pomoc než ostatní a zaostávalo by tak mezi svými vrstevníky, může mít svého asistenta, který mu individuálně s učením pomáhá. Rozdíly mezi dětmi bez poruch či dětmi s poruchami učení se tak stírají. Není se tedy vůbec čeho bát a když si z poradny přinesete zprávu o tom, že má vaše dítě poruchu učení, nevěšte hlavu a školní docházky se nebojte. Vše se dá s trpělivostí a zájmem zvládnout.
