léto, pot, pocení, jak se nepotit, podpaží, hydratace
Pocení je přirozená rekace tělaFoto: Pixabay, pixabay.com

Ani reklamy na deodoranty na madlech či zavěšené vonné stromečky nedokážou zamezit nechvalně známému letnímu odéru, který doprovází cestování městskou hromadnou dopravou. Kdo to zažil nebo každodenně zažívá, tak ví, jak hodně nepříjemné to je, když vám pod nosem smrdí cizí podpaží. Člověk je mnohdy rád, že už venku a nadechne se čerstvého vzduchu.

Málo se o sebe staráme?

Je zajímavé, že cizinců se tento smradlavý problém většinou netýká a není to tím, že by měli jiný termoregulační systém a nepotili se. Jen mají lépe zažitou hygienu a starost o sebe sama. Proč u nás nejsou někteří lidé zvyklí na pravidelnou hygienu a používání deodorantu, to je otázka každého horkého letního dne.

Potit se je přirozené

Potí se úplně každý a i když si někdo může bláhově říkat, že jeho se tohle téma netýká, tak opak je pravdou. Pocení je přirozená funkce lidského těla. Pot nás ochlazuje a zabraňuje tak přehřátí organismu. Při běžném denním fungování vypotíme každý den průměrně jeden litr potu! Při sportu, v horku a ve stresových situacích je to pak ještě o dost víc.

Za nepříjemný odér, který pocení provází, nemůže pot samotný, ale bakterie, které žijí na naší kůži. Proto je nasnadě, že pravidelná a důkladná hygiena je základním bodem v boji proti nepříjemnému pachu.

Jak je možné, že děti potem nesmrdí?

Naše potní žlázy produkují pot prakticky po celý náš život a potí se tedy i malé děti. Jejich pot ale, na rozdíl od potu dospělého člověka, neobsahuje bílkoviny a tuky, které jsou hlavní příčinou množení bakterií žijících na pokožce těla a tedy i zápachu. K aktivaci těchto potních žláz, které se nacházejí zejména v podpaží, dochází až v pubertě, kdy s celým tělem cloumají hormony. Proto malé děti potem nesmrdí.

Jak bojovat proti nepříjemnémi pocení a proti zápachu se dočtete na další stránce.

« PŘEDCHOZÍ

Monika

Jmenuji se Monika a na stránkách My všechny pro vás píšu o všem možném i nemožném. Od malička mě bavilo něco tvořit a nedokážu sedět jen tak s rukama v klíně. Miluji ten pocit, když mi pod rukama vzniká něco nového, pěkného a třeba i užitečného.