1.Chvalte za konkrétní věc ne obecně
Zjistila jsem, že nikdy nekončící „Jsi skvělá!“ sice zní hezky, ale dětem moc nedává. Chybí tomu konkrétnost a tím i skutečná hodnota. Lepší je ocenit přesný čin:
„Skvěle jsi dnes uklidila hračky,“ nebo „Všimla jsem si, že jsi pomohla kamarádce,to od tebe bylo moc hezké.“
Taková pochvala ukazuje, co přesně se povedlo, a děti si na tom mohou stavět opravdové sebevědomí.
Moje dcera například nedávno vyluštila svou první křížovku. Místo obvyklého „Ty jsi chytrá“ jsem řekla: „Líbí se mi, jak jsi trpělivě pracovala na každém slově.“ A její úsměv? K nezaplacení. Bylo vidět, že rozumí tomu, čím si tu pochvalu zasloužila.
2.Dopřejte jim prostor dělat chyby
Říkáme, že nikdo není dokonalý, ale děti si často stále myslí opak. Když se moje dcera bála, že v testu udělá chybu, nesnažila jsem se jí uklidnit slovy „To zvládneš, ty žádné chyby neděláš.“
Místo toho jsem jí řekla: „Chyby jsou normální. A jsou tu proto, abychom se z nich učili. I ti nejúspěšnější je dělají.“
Najednou se jí ulevilo. Ne proto, že by přestala mít obavy úplně, ale protože pochopila, že případná chyba není selhání, ale je to součást učení.
3.Buďte trpěliví
Když jsem byla na začátku své rodičovské cesty, doufala jsem v rychlé výsledky. Myslela jsem, že stačí pár povzbuzujících slov a sebevědomí vyroste jako rajčata po hnojivu. Jenže skutečnost je jiná: sebevědomí se tvoří pomalu, po malých krůčcích.
Dřív mě rozčilovalo, když moje dítě i po mém povzbuzení stále váhalo. Dnes už oceňuji každý pokrok – byť maličký. Třeba jen to, že se ve škole přihlásí a vyzkouší něco nového. I to je úspěch.
4.Učte je vnímat sebe sama pozitivně
Pochvala od okolí je důležitá, ale ještě důležitější je, aby děti postupně začaly pozitivně vnímat sebe samotné.
Náš malý večerní rituál je jednoduchý: ptám se dcery, co dneska má na sobě ráda nebo co se jí dnes povedlo.
Nejdřív jsem si říkala, jestli to není přehnané, ale funguje to. Postupně se učí hledat na sobě to pěkné a hodnotné.
Včera mi řekla: „Dneska mám ráda svoje vlasy.“
Možná drobnost. Ale malé kroky vedou k velkým změnám v tom, jak dítě vnímá sebe samo.
5.Dejte jim možnost rozhodovat
Děti potřebují cítit, že jejich rozhodnutí něco znamenají. Čím více je zapojíme, tím víc si věří.
Každý den se dcery ptám, co si chce vzít na sebe. Někdy je výběr… řekněme velmi kreativivní. Ale nezasahuju hned. Nechávám ji, ať si stojí za svou volbou a případně si o tom později popovídáme.
Tak se učí rozhodovat a nést důsledky svých rozhodnutí bez pocitu, že udělala „špatně“.
Sebevědomí se nebuduje přes noc. Je to pomalý, ale krásný proces, který se skládá z malých každodenních kroků – jak od nás, tak od našich dětí.
Někdy mám pocit, že mi to celé klouže mezi prsty. Ale pak přijde moment, kdy vidím, že se mé děti odvažují o kousek víc, věří si o trochu víc, a říkají si: „Já to zkusím.“
A tehdy si uvědomím, že to má smysl.
