Dobrou zprávou je, že většina vztahových chyb není o zlém úmyslu. Spíš o nepochopení, strachu a tichých očekáváních. Pojďme se na ty nejčastější podívat otevřeně a bez studu.
1.Očekáváme, že partner bude číst naše myšlenky
„Kdyby mě opravdu miloval, tak by to věděl.“
Jenže láska nedává schopnost telepatie. Partner ti nebude číst v hlavě.
Často si myslíme, že naše potřeby, emoce nebo zklamání jsou tak zjevné, že si jich ten druhý musí všimnout. Jenže každý z nás vnímá svět jinak. To, co je pro nás obrovský problém, může partner vůbec nezaregistrovat, ne proto, že by mu to bylo jedno, ale protože to prostě nevidí stejně.
Mlčení pak vytváří vzdálenost. Partner netuší, co se děje, my se cítíme nepochopení a zranění.
Co pomáhá: říkat věci nahlas, i když je to nepříjemné. Klidně s větou: „Nevím, jak to říct, ale potřebuju, abys to slyšel.“
2.Křivdy ukládáme místo toho, abychom je řešili
Říkáme si, že to přejde. Že to nemá cenu řešit. Že nechceme hádku.
Jenže potlačené emoce nezmizí, jen změní formu. Z drobné bolesti se stane hořkost, z nevyřčeného smutku pasivní agrese. A pak přijde výbuch, který partner vůbec nechápe, protože netuší, co všechno se v nás nasbíralo.
Co pomáhá: mluvit o věcech dřív, než zmalátnějí v tichou zášť. I malé věci si zaslouží pozornost.
3.Přestaneme se snažit, protože „už jsme spolu“
Na začátku vztahu děláme přirozeně věci, které pak bereme jako nadstandard: ptáme se, zajímáme se, překvapujeme, chválíme.
Postupem času ale můžeme sklouznout do režimu samozřejmosti. Vztah začne fungovat spíš jako provoz než jako spojení dvou lidí. A právě tady se vytrácí blízkost.
Co pomáhá: nezapomínat, že láska potřebuje pozornost pořád, ne jen na začátku. Nemusí jít o velká gesta, stačí zájem, dotek, otázka.
4.Srovnáváme náš vztah s ostatními
Instagramové páry, šťastní kamarádi, „oni se nikdy nehádají“.
Blbost – každý se někdy hádá.
Srovnáváme vlastní realitu s cizí výlohou. Vidíme jen to hezké, nevidíme slzy, ticho ani kompromisy. A najednou máme pocit, že náš vztah není dost dobrý, i když je ve skutečnosti zdravý a opravdový.
Co pomáhá: vracet pozornost zpátky k sobě. Každý vztah má svůj rytmus, své tempo i své lekce.
5.Bereme lásku jako jistotu
Láska není smlouva, která platí navždy bez údržby.
Když přestaneme dávat najevo náklonnost, partner může začít pochybovat – ne o sobě, ale o vztahu. Nejde o dramatická vyznání, ale o drobné signály: „vidím tě“, „vážím si tě“, „jsi pro mě důležitý“.
Co pomáhá: vyjadřovat lásku tak, aby ji ten druhý opravdu cítil – slovy, dotekem, pozorností.
6.V hádce chceme vyhrát, ne pochopit
Jakmile se z hádky stane boj, oba prohrávají.
Zvyšujeme hlas, vytahujeme minulost, míříme na slabá místa. V tu chvíli už nejde o řešení, ale o obranu ega. A zranění, která vzniknou, si vztah pamatuje dlouho.
Co pomáhá: připomenout si, že stojíte na stejné straně. Problém je mezi vámi, ne jeden proti druhému.
7.Ztrácíme sami sebe
Jedna z nejtišších, ale nejnebezpečnějších chyb.
Když ve vztahu potlačíme své potřeby, hranice a sny, můžeme být hodní, ale ne šťastní. A dlouhodobá nespokojenost se dřív nebo později projeví – buď vyhořením, nebo odtažitostí.
Co pomáhá: pečovat o sebe i ve vztahu. Zdravá láska vás nerozpouští, ale podporuje.
Chyby ve vztahu nejsou důkazem, že něco nefunguje.
Jsou signálem, že je čas se zastavit, podívat se na sebe i na partnera jinýma očima a znovu si vybrat jeden druhého.
Protože vztah není o dokonalosti.
Je o ochotě se učit. Spolu.
