1.Baby Boomers (ročníky 1946–1964)
To jsou naši rodiče. Mají v kredenci papírový kalendář, hnědou kabelu a slevovou kartičku do lékárny. Věří na poctivou práci, máslo, a že se dá polévka spravit kostkou Masoxu.
2.Generace X (1965–1980)
To je vaše starší ségra, švagrová nebo kolegyně z práce, co má tři děti a nikdy nestíhá, ale vždycky to nějak zvládne. Pamatuje časy bez internetu. Umí nahrát kazetu a zároveň platit složenky přes aplikaci. Doma má plánovací kalendář i Google účet.
3.Generace Y – Mileniálky (1981–1996)
To jsme my, mámy dneška. Máme dítě v jedné ruce, mobil v druhé a hlavu plnou „jestli má ten jogurt bio certifikaci“. Chceme všechno zvládat, ale zároveň být v pohodě a duševně stabilní. Kupujeme knížky o výchově, ale stejně většinou řídíme podle intuice a večerního chaosu.

4.Generace Z (1997–2012)
To jsou dnešní puberťáci. Narodili se s telefonem v ruce a sluchátky v uších. Vědí, co je trend na TikToku, ale neví, co je včerejší oběd. Když jim řeknete, ať si uklidí pokoj, udělají z toho video s hashtagem #toxicparenting. Jejich životní cíl? Mít práci, co je nevyčerpá, psa jménem Sushi a minimalistický byt s rostlinami.
5.Generace Alfa (od 2013 dál)
To jsou naše děti. Mluví na televizi, čekají, že všechno je na dotyk, a ptají se, proč nemůžou „přeskočit“ reklamu v rádiu. Umí používat YouTube líp než vy pračku. Když spadne internet, začnou podezíravě koukat po vás. Ve školce diskutují o udržitelnosti, a ve škole mají relaxační zónu.
A kdo jsou ty „Sněhové vločky“?
Někdy uslyšíte, že „dnešní mladí jsou přecitlivělí a všechno si berou osobně“. Takovým se říká Sněhové vločky. Jsou to hlavně mladí dospělí nebo puberťáci, co chtějí, aby se o nich mluvilo s respektem (a proč ne?). Často bojují za spravedlnost, rovnost a duševní zdraví. A ano, někdy to přehánějí – ale ruku na srdce, nechtěly jsme my ve dvaceti taky změnit svět?
A proč to vůbec řešit?
Protože každá generace má jiný pohled na svět – a když to víme, snáz si navzájem rozumíme. Víte, proč se babička zlobí, když dítě kouká do mobilu.
Chápete, proč vaše dítě nechce „jen tak být ticho“ – protože se učí, že mluvit o pocitech je normální.
A taky si možná odpustíte výčitky, že nejste „ta dokonalá máma z Pinterestu“. Protože v téhle generaci je autenticita víc než pečlivě nažehlené záclony.