„Ne všechno, co se rozpadne, musíš hned slepovat.
Někdy stačí jen chvíli dýchat a nechat věci být.“
Když tě bolí duše a všechno kolem tebe je tiché a černobílé a ty v duchu křičíš, že už nemůžeš, je jasné, že potřebuješ pomoc. Ale protože navenek působíš v pohodě a jsi zvyklá si neztěžovat, lidé kolem tebe to možná vůbec netuší a tvoje volání o pomoc neslyší. Co teď? Jak se odrazit ode dna?
Sama, v klidu, pomalu …
1.Dovol si necítit se dobře
Nemusíš být neustále v pohodě. Někdy prostě není energie, chuť ani důvod se smát.
A to je v pořádku. Naučili jsme se mít ze smutku strach, přitom i on má svůj smysl. Ukazuje nám, že něco v nás potřebuje pozornost, péči nebo změnu. Dovol si jen být. Bez výkonu, bez očekávání. I to je součást uzdravování.
2.Zjednoduš svět kolem sebe
Když je hlava přehlcená, tak i maličkosti působí jako hory. Zkus svůj svět na chvíli zmenšit. Vypni telefon, ztiš okolí, zůstaň jen ty a přítomný okamžik. Zabal se do deky, uvař si čaj, zapal svíčku. Dýchej. Nebo třeba uklízej, pokud tě to uklidňuje. Cokoliv, co ti dělá dobře.
3.Najdi si malé jistoty
Někdy nezvládneš celý den. Ale zvládneš jednu věc. Najdi si svoje malé jistoty. Rituály, které tě kotví v přítomném okamžiku. Může to být krátká procházka, teplá sprcha, chvíle s hudbou nebo zápis do deníku. Zdánlivé drobnosti, které ti připomenou, že svět je pořád tady kolem tebe, a že i ty jsi jeho součástí.
4.Mluv o tom, i když je to těžké
Ticho někdy bolí víc než slova. Zkus se otevřít. Kamarádce, partnerovi, nebo terapeutovi. Nemusíš mít všechno pojmenované. Stačí říct: „Teď prostě nejsem v pořádku.“ Vyslovená bolest ztrácí sílu. A někdy právě to stačí, aby ses začala uzdravovat.
5.Nepodléhej tlaku dokonalosti
Nemusíš být pořád silná. Nemusíš mít plán. Nemusíš být inspirací. Někdy je úplně v pořádku jen sedět, dívat se z okna a prostě dýchat. Uzdravování není závod. Jsou dny, kdy se posuneš vpřed, a jiné, kdy se vrátíš zpět. Ale i krok zpět může být součástí cesty k uzdravení duše.
6.Pohybuj se
Tělo si pamatuje všechno. I to, co se duše bojí vyslovit. Zkus se jemně rozhýbat. Protáhnout se, projít se, nebo si zatancovat doma bosá v obýváku. Nemusí to být výkon, jen návrat k tělu. Když se rozhýbe tělo, probouzí se i mysl.
7.Dělej prostor pro světlo
Když se cítíš prázdná, svět ztrácí barvy. Ale světlo se vrací, pomalu, nenápadně. Někdy skrz úsměv, jindy přes vděčnost za obyčejný den. Nečekej, až budeš šťastná. Začni tím, že si dovolíš cítit cokoliv.To je první krok ke skutečné radosti. A ten pocit štěstí také přijde.
8.Nejsi v tom sama
Není slabost říct si o pomoc. Někdy stačí jedno setkání, jeden rozhovor, jedno objetí.Někdy to ale chce víc a tehdy je tu terapie, podpora, odborník. Nemusíš všechno zvládat sama. Nikdo to po tobě nechce. Nechej si pomoc. Prosím.
Nauč se jeden malý rituál:
Napiš si tři věci, které ti i v těžkých dnech dělají dobře.
Může to být světlo svíčky, vůně kávy, hlas blízkého člověka.
Měj je pořád po ruce jako tichou připomínku, že i tma má svůj konec.
Věř, že i když ti teď není dobře, tak i tohle období má svůj smysl. Je to pauza, kterou ti život dává, abys mohla znovu vyrůst.
Nespěchej. Dýchej. A věř, že se světlo do tvé duše vrátí.
