Foto: Freepik, www.freepik.com

Období po svátcích bývá zvláštní. Vánoce skončily, nový rok začal, ale my se často necítíme ani plné energie, ani připravené „jet dál“. Spíš někde mezi. A přesně tam je v pořádku být. Návrat do běžného režimu nemusí znamenat prudký restart, ale takové pozvolné přeladění.

Bilancování uplynulého roku není povinnost

Sebepéče není sobecká

Na přelomu roku se všude mluví o bilancování. Každý mluví a píše o tom, co se povedlo, co ne, kam se kdo posunul. Jenže ne každá žena má chuť se ohlížet. A ne každá to zrovna teď unese.

Pokud cítíš, že:

  • se ti nechce rozebírat minulý rok
  • nemáš jasno v odpovědích
  • potřebuješ spíš klid než hodnocení

pak je naprosto v pořádku nebilancovat vůbec. Ticho je také odpověď.

Nesrovnávej se s ostatními

Jak poznáš, že ses začala psychicky uzdravovat?

Sociální sítě jsou na začátku roku plné plánů, proměn, nových návyků a „nových já“. Ale to, co vidíš, je jen výsek. Výsledek, ne proces. Světlo, ne stín.

Tvůj návrat do rytmu:

  • nemusí být rychlý
  • nemusí být vidět
  • nemusí vypadat „dost dobře“

Každá z nás má jiný startovní bod.

Vrať se nejdřív k sobě, až potom k povinnostem

Cítíš víc než ostatní? Možná jsi vysoce citlivá osoba a to je tvá super síla

Místo velkých změn zkus drobné jistoty:

  • vstát o trochu dřív a v klidu
  • uvařit si něco jednoduchého
  • jít se projít, i kdyby jen na chvíli

Režim se nevrací silou. Vrací se pocitem bezpečí.

Tělo ještě není v plném provozu

Zima je období útlumu a tělo si to pamatuje, i když kalendář říká, že by už mělo fungovat naplno. Dopřej mu:

  • lehkost
  • pravidelnost
  • dostatek spánku

Není nutné hned všechno dohánět.

Když se necítíš připravená, neznamená to, že selháváš

Možná máš pocit, že všichni ostatní už jsou zpátky v tempu. Ale spousta žen to má stejně jako ty, jen o tom nemluví.

Návrat do běžného režimu není soutěž. Je to proces návratu k sobě.

A ten může trvat dny. Někdy i týdny.
A pořád je to v pořádku.

Monika

Jmenuji se Monika a na stránkách My všechny pro vás píšu o všem možném i nemožném. Od malička mě bavilo něco tvořit a nedokážu sedět jen tak s rukama v klíně. Miluji ten pocit, když mi pod rukama vzniká něco nového, pěkného a třeba i užitečného.